HEBREJCI (ŽIDÉ)
První informace o tomto národu pocházejí někdy z roku 2000 př.n.l. Hebrejským státem byla Judea, která se skládala z Judska a Samařska. Dlouhou dobu žijí jako zajatci v Egyptě, ovšem po nějaké době je odtamtud vyvede Mojžíš. Hebrejci uznávají monoteistické náboženství, věří tedy v jednoho Boha. Tvrdí, že s Bohem mají smlouvu. Jsou národ velice nepřizpůsobivý a mnozí se považují za nadřazené. Při dobývání Kanaánu, země zaslíbené, vyvraždí bohaté město Jericho. Šest dnů obcházeli hradby a troubili na trubky. Sedmý den trubky utichly, žádná odpověď zpoza hradeb se nedostavila. Zatroubili tedy ještě jednou, země se otřásla, hradby se vychýlily a Izraelité se zmocnili města. Ve chvíli, kdy dobývají Kanaán, dělají to samé Peleseti (Filištíni). Střetávají se uprostřed. Goliáš z kmene Pelesetů vyzývá Davida, Hebrejce, na souboj. David mu v boji usekne hlavu, ještě předtím jej a střelí kamenem z jeho praku. Krátce poté vzniká zárodek státu a prvním židovským králem je Saul. Zakládá město Jeruzalém, které se později stane posvátným. Druhým králem je David, který dotáhne do konce válku s Pelesety. Šalamoun, Davidův syn, je třetím židovským králem. Buduje Šalamounův chrám na chrámové hoře nad Jeruzalémem. Slouží to prostě jako sejf na Archu úmluvy. Židé mají velkou fixaci na toto posvátné místo. Po Šalamounově smrti se stát rozpadá na dva jednotlivé státy, a to (Sever) Izrael s hlavním městem Samara a (Jih) Judea s hlavním městem Jeruzalém. Izrael později zničili Asyřané a Judeu zlikvidoval Nabukadnesar. Zbořil chrám a Archa úmluvy se nadobro ztratila. Kanaán pak ovládne Persie.
Kýros II., perský král, se po dobytí zachová k židům velmi hezky.Nechá je jít, dovolí jim postavit si nový chrám a požaduje pouze to, aby Perské říši platili daně. Problém nastává s vpádem Alexandra Makedonského, který ničí Kanaán a krátce poté umírá. Vůdcem dobytého území předního východu se následně stává Alexandrův důstojník jménem Seleukos I. Níkátór a zakládá zde dynastii Seleukovců. Židé odmítají nabídky Seleukose, bouří se a nechtějí přistoupit na žádné podmínky. Připraví tedy velké židovské povstání, kterému se později říká Maccabi. Dvacet let trvá občanská válka židů proti Seleukovcům a je úspěšná. Poté se do čela znovu dostávají židovští králové. Židé slaví Chanuku, svátek světel trvající osm dní.
100 př.n.l. - obrovský rozmach římského impéria, které se židům stává největším nepřítelem.
64 př.n.l. - se stává prvním řísmkým králem Gnaeus Pompeius Magnus.
40 př.n.l. - Herodes Veliký je velkým spojencem Říma hlavně proti Parthům. Dokáže ale také zlepšit prestiž židů. Není typickým židem, nelpí na tradicích, ale je zlý a pověrčivý. Herodes nechá přestavět Šalamounův chrám, buduje přístav Caesarea Maritima (Caesarie), pořádá Olympijské hry, přestaví sportoviště a i sám hází oštěpem. Na druhou stranu ale také projevuje krutost, vyvraždí svou rodinu a betlémské kojence.
Pax Romana - římský mír. Teorie o tom, že Římané mír garantují silou.
Diaspora - žijí zde tisíce bohatých a vzdělaných židů, se kterými spolupracuje Herodes
Palestina - prostředí fanatických židů, Herodes toto území nemá rád
Poslední nejslavnější nedobytná pevnost postavená Herodem je Masada. Má obrovský symbolický i vojenský výraz. Za Heroda je rovné postavení mezi Římany a Židy. Po jeho smrti roku 4 se toto pouto ruší a od roku 20 n.l. už Palestina spadá pod Řím.
Židé nesouhlasí s nadvládou Říma, ačkoliv Římané budují města, cesty, školství i zdravotnictví. Židé je nenávidí, protože nechtějí nové zákony ani kulturu. Opět se odmítají přizpůsobit. Římané, pro které není náboženství tak důležité, tomu nerozumějí.
66 n.l. - vypuká židovská válka
Knihu s názvem Válka židovská o této válce napsal přímý účastník Josephus Flavius. Římané toto povstání utopí v krvi. 70 n.l. dobudou Jeruzalém a srovnají se zemí Šalamounův chrám. Uskuteční se ještě jedno povstání pod vedením Šimona Bar Kochby, což v překladu znamená "Syn hvězdy." Tomuto povstání se taktéž říká druhá židovská válka a stejně jako první židovské povstání bylo i tohle hravě potlačeno Římany.
Římané chtějí židy přesunout do různých měst, aby přejali novou kulturu a náboženství. Židé ale tvoří tzv. Getha. Seskupují se, stále mluví svým jazykem, věří ve stejného boha a několik století žijí společně v naprosté izolaci. Takto vzniká averze mezi židy a většinovou společností.
První informace o tomto národu pocházejí někdy z roku 2000 př.n.l. Hebrejským státem byla Judea, která se skládala z Judska a Samařska. Dlouhou dobu žijí jako zajatci v Egyptě, ovšem po nějaké době je odtamtud vyvede Mojžíš. Hebrejci uznávají monoteistické náboženství, věří tedy v jednoho Boha. Tvrdí, že s Bohem mají smlouvu. Jsou národ velice nepřizpůsobivý a mnozí se považují za nadřazené. Při dobývání Kanaánu, země zaslíbené, vyvraždí bohaté město Jericho. Šest dnů obcházeli hradby a troubili na trubky. Sedmý den trubky utichly, žádná odpověď zpoza hradeb se nedostavila. Zatroubili tedy ještě jednou, země se otřásla, hradby se vychýlily a Izraelité se zmocnili města. Ve chvíli, kdy dobývají Kanaán, dělají to samé Peleseti (Filištíni). Střetávají se uprostřed. Goliáš z kmene Pelesetů vyzývá Davida, Hebrejce, na souboj. David mu v boji usekne hlavu, ještě předtím jej a střelí kamenem z jeho praku. Krátce poté vzniká zárodek státu a prvním židovským králem je Saul. Zakládá město Jeruzalém, které se později stane posvátným. Druhým králem je David, který dotáhne do konce válku s Pelesety. Šalamoun, Davidův syn, je třetím židovským králem. Buduje Šalamounův chrám na chrámové hoře nad Jeruzalémem. Slouží to prostě jako sejf na Archu úmluvy. Židé mají velkou fixaci na toto posvátné místo. Po Šalamounově smrti se stát rozpadá na dva jednotlivé státy, a to (Sever) Izrael s hlavním městem Samara a (Jih) Judea s hlavním městem Jeruzalém. Izrael později zničili Asyřané a Judeu zlikvidoval Nabukadnesar. Zbořil chrám a Archa úmluvy se nadobro ztratila. Kanaán pak ovládne Persie.
Kýros II., perský král, se po dobytí zachová k židům velmi hezky.Nechá je jít, dovolí jim postavit si nový chrám a požaduje pouze to, aby Perské říši platili daně. Problém nastává s vpádem Alexandra Makedonského, který ničí Kanaán a krátce poté umírá. Vůdcem dobytého území předního východu se následně stává Alexandrův důstojník jménem Seleukos I. Níkátór a zakládá zde dynastii Seleukovců. Židé odmítají nabídky Seleukose, bouří se a nechtějí přistoupit na žádné podmínky. Připraví tedy velké židovské povstání, kterému se později říká Maccabi. Dvacet let trvá občanská válka židů proti Seleukovcům a je úspěšná. Poté se do čela znovu dostávají židovští králové. Židé slaví Chanuku, svátek světel trvající osm dní.
100 př.n.l. - obrovský rozmach římského impéria, které se židům stává největším nepřítelem.
64 př.n.l. - se stává prvním řísmkým králem Gnaeus Pompeius Magnus.
40 př.n.l. - Herodes Veliký je velkým spojencem Říma hlavně proti Parthům. Dokáže ale také zlepšit prestiž židů. Není typickým židem, nelpí na tradicích, ale je zlý a pověrčivý. Herodes nechá přestavět Šalamounův chrám, buduje přístav Caesarea Maritima (Caesarie), pořádá Olympijské hry, přestaví sportoviště a i sám hází oštěpem. Na druhou stranu ale také projevuje krutost, vyvraždí svou rodinu a betlémské kojence.
Pax Romana - římský mír. Teorie o tom, že Římané mír garantují silou.
Diaspora - žijí zde tisíce bohatých a vzdělaných židů, se kterými spolupracuje Herodes
Palestina - prostředí fanatických židů, Herodes toto území nemá rád
Poslední nejslavnější nedobytná pevnost postavená Herodem je Masada. Má obrovský symbolický i vojenský výraz. Za Heroda je rovné postavení mezi Římany a Židy. Po jeho smrti roku 4 se toto pouto ruší a od roku 20 n.l. už Palestina spadá pod Řím.
Židé nesouhlasí s nadvládou Říma, ačkoliv Římané budují města, cesty, školství i zdravotnictví. Židé je nenávidí, protože nechtějí nové zákony ani kulturu. Opět se odmítají přizpůsobit. Římané, pro které není náboženství tak důležité, tomu nerozumějí.
66 n.l. - vypuká židovská válka
Knihu s názvem Válka židovská o této válce napsal přímý účastník Josephus Flavius. Římané toto povstání utopí v krvi. 70 n.l. dobudou Jeruzalém a srovnají se zemí Šalamounův chrám. Uskuteční se ještě jedno povstání pod vedením Šimona Bar Kochby, což v překladu znamená "Syn hvězdy." Tomuto povstání se taktéž říká druhá židovská válka a stejně jako první židovské povstání bylo i tohle hravě potlačeno Římany.
Římané chtějí židy přesunout do různých měst, aby přejali novou kulturu a náboženství. Židé ale tvoří tzv. Getha. Seskupují se, stále mluví svým jazykem, věří ve stejného boha a několik století žijí společně v naprosté izolaci. Takto vzniká averze mezi židy a většinovou společností.
edním z bohů v Egyptě je bůh jménem Usir a je nezbytně nutný k tomu, aby vše v Egyptě fungovalo. Je bohem úrody, plodnosti a současně i bohem zemřelých. Není jedináčkem, jak byste si mohli myslet vzhledem k tomu, že si zabral ty nejdůležitější funkce a moc nad životem i smrtí lidu egyptského. Má zřejmě velmi závistivého a zakomplexovaného bratra Sutecha. Ten je vládcem chaosu a válek, čímž si vlastně vůbec nic nedokazuje, poněvadž, mysleme racionálně, moc nad jeho oběťmi má už jeho velký bratr Usir. Je tedy logické, že to Sutecha malinko štve a tak se jednoho krásného slunečného dne, kterých je v Egyptě 361 v roce, rozhodne, že Usira zabije. Uspořádá pro něj tedy pánskou jízdu a jasně tím dá najevo Usirově vtíravé manželce Eset, aby se neobtěžovala s příchodem. Bratři spolu hrají hru, která by se jednoduše dala nazvat: "Kdo se vleze do bedny?" Spočívá v tom, že Sutech na dvorci tajně stluče bednu na míru přesně svému bratrovi a když se do ní pak bratr s radostným vřískotem z vidiny vítězství nasouká, zabouchne ji, zatluče hřebíky a hodí do Nilu. Eset doma nemá očividně nic jiného na práci, než sedět u okna a vyhlížet manžela, takže si hodně rychle všimne, že tu něco nehraje. Ječmen, pšenice i len schne a povadá, zvířata umírají a lidé dostávají smrtelné nemoci v podobě bilharzózy či malárie. Mezitím, co Eset létá po Egyptě jak splašená, poněvadž celý ekonomický systém jde do háje, Usir si pluje po proudu Nilu směrem k Byblosu, majíc dotčený a lehce apatický výraz v božském obličeji. Po pár měsících, mezitím co si už Sutech navykl na pohostinnost, rozmanitost stravy a nevídané pohodlí v chrámě svého bratra, nachází Eset konečně svého manžela. Dřevěná bedna zarostla i spolu s ním do stromu na břehu řeky Nilu, odkud se dostala až do města Byblos v podobě dřevěného sloupu potřebného k výstavbě budovy. Eset prosí místní lid, aby jí sloup věnoval a slibuje, že se jim pak povede o mnoho lépe, že dostanou prémie a kdoví co ještě. Měšťané k tomu tedy svolují s rezignovanými povzdechy, protože jim už dozajista leze na nervy kvílení egyptské bohyně a taky proto, že prémie by se jim v těchto temných a nepřejících časech docela sešly, a odebírají se do lesa hledat dřevo na nový sloup. Eset se po několika hodinách úmorné práce konečně podaří vytáhnout tělo svého manžela z pečlivě zapečetěné krabice a rozhodne se jej pohřbít. Tímto řádným pohřbem bůh Usir záhadně znovu nabývá své původní síly a všemu se začíná dařit. Sutech z toho zřejmě není rovnou dvakrát nadšený, poněvadž se na jistou chvíli sám dobrovolně vzdává všech poct a blahobytu a vydává se na malý výlet za svým bratrem, aby jej vykopal a rozporcoval na osmnáct kousků. Jakmile tak učiní, s jistým sebeuspokojením se vydá zpět do svého chrámu, div že se nesrazí s Eset číhající za rohem v křoví, aby Usira znovu slepila a pohřbila tentokrát do skalní hrobky tak, že už jej nikdy nikdo nebude moci najít. I přesto má ale Sutech stále větší moc než jeho bratr a nebyla by to správná pohádka, kdyby dobro nezvítězilo nad zlem. Proto na scénu přichází Usirův syn Hor, který na jedné z egyptských hor porazí Sutecha a svým okem poté zázračně uzdraví Usira, jenž mu předá svou moc a odebere se po tolika útrpných měsících do vytouženého důchodu. Hor se pak stává vtělením faraonů a vládcem celého Egypta.
